V patek 22.tam roznesli 9Q-CUA,masinu,kterou jsem nedavno fotil Robertovi a Albertovi do fabriky.Bylo to prvni seriove UVP(mel ji VZLU na zkousky),rikaji.

Kapitan Filipinec a F/O mistni cernoch.Vezli cargo.Uz na zemi pry jeli nezvykle dlouho-pretizeni,jako ostatne vzdy jindy.Udelali nad letistem jednu spiralu na nabrani vysky,ale to bohuzel nestacilo.Nasadili smerem k horam.Kdyz videli(hezke pocasi),ze jim to nevyjde(byli mezi kopci a nemohli uz zatocit)tak dali 18 klapky,ze tak preskoci!!! Nepreskocili.Jsou tam v lese jeste ted.

Oficialni verze je,ze jim vysadil motor,ale to je bulshit.Ted jsem tam v Bukavu,odkud odstartovali-mluvil s klukem,co je tam based a lita Shorts.Rika,ze to cele sledoval jako v kine na platne.

Na vraku je pry evidentni,ze oba motory bezely.Obe ohnute vrtule a prekroucene hridele vrtuli tomu nasvedcuji.

Tak tim neni co resit.Pro par extra USD za pretizenou masinu si clovek muze lehce nabrat do nosu..


I kilometr je málo

V pondeli 26Jul10 jsme byli v Shabunda(91 NM zapadne od Bukavu) a tak jsme udelali par zaberu(i video clip) masiny,ktera tam sedla ve spatnem pocasi a 1000m airstrip jim nestacil…!

Díky za TCAS

posilam foto L-410 UVP (na dvernim stitku CCCP-67395 10-23), ktera nas predevcirem malem sundala ve vzduchu v TMA Bukavu(FZMA). Minuli nas pri jejich klesani(FL120) v mracich podle TCAS asi 200Feet primo nad nami. Meli jsme opravdu kliku. Zapli Transponder asi 1 mili od nas doproti a byla to otazka par vterin…Jeste ze nam TCAS dal vcas vedet.  Tak jsem si je dnes “na pamatku” vyfotil,kluky cerne,sikovne.

Ahojte Zemla,Goma(FZNA)

Krátká zpráva z přeletu do Afriky

Tak se konečně ozývám z mého nového pracoviště v Bukavu v Kongu, kam jsem dorazil v sobotu.


Cesta proběhla celkem bez potíží. Ráno 7. ledna 2009 jsme startovali z Kunovic skoro ještě potmě a přistáli v Ženevě, kde proběhlo kratší uvítání Červeným Křížem a televizí. Naložení dalších beden materiálu (jakoby jsme toho ještě neměli málo).
Při plnění mašiny mi málem přimrzly ruce k plnicí hadici, protože už jsem asi příliš dlouho v Africe… Holt s holýma rukama v mrazu a větru to jaksi v Evropě nejde. Měl bych se dát trochu dohromady!
Potom jsme ještě to odpoledne vyrazili do Brindisi na samém jihu Itálie. Letěli jsme velikou oklikou, protože počítač centrálního řízení let.provozu v Bruselu si s námi a naší plánovanou výškou nevěděl rady. Tak nás poslal v hladině 16.000 stop celou cestu zpět kolem Alp až do Insbrucku a Klagenfurtu a přes Rijeku a Split teprve na jih do Itálie. Alpy byly celou cestu to jediné, co jsme až do Itálie viděli. Jinak jen mraky a námraza.
V Brindisi jsme přespali a ráno hurá do Iraklionu na Krétě, kde už bylo počasí cítit Afrikou. Po naplnění směr Cairo, kde jsme naplánovali přistání, ale protože nám foukal dobrý vítr, tak jsme pokračovali až do Luxoru. Tam už bylo navečer +21C a tak jsem konečně poprvé ze Ženevy při plnění rozmrznul.
Brzy ráno jsme odstartovali do Súdánu, kde jsme měli v Chartúmu krátkou přestávku k naplnění a pokecání při +31C s místními operátory našich L-410. Další trasa do Juba na samém jihu Súdánu proběhla bez potíží. Naplnění při +38C už byla radost. Tady už se to začalo hemžit letadly a vrtulníky od UN.
Další jeden a půl hodinový skok do Entebbe v Ugande. A tam už se člověk zase cítil jako v na civilizovaném ostrůvku uprostřed Afriky.
Po přespání v Botanical Garden Hotel na břehu Viktoriina jezera jsem ráno vyfasoval novou posádku: co-pilotku (původem Alžířanku) a mechanika – černocha z Ghany.Vyrazili jsme směr Democratic republic of Congo (DRC) do Goma, kde nám můžou dát razítko do pasu.
Přistání mi připadalo jako doprostřed válečného konfliktu…Tolik bojové techniky s lidmi v modrých helmách a prsty na spoušti už jsem dlouho neviděl! A ani tolik havarovaných pozůstatků letadel kolem dráhy… Goma je tím prý proslulá.
No nic, razítko nám dali a chtěli samozřejmě hned úplatek. Naštěstí se ukázal road-blockem (zácpou na silnici) zpožděný reprezentant Červeného Kříže, který to začal ihned briskně řešit. Oficíři immigration chtě-nechtě přišli o bakšiš, který bychom jim stejně nedali, protože to naše instrukce od Červeného Kříže zakazují. No a tak jsme asi po hodině vzlétli k poslednímu krátkému, dvacetiminutovém úseku nad vodou do Bukavu. Před přistáním jsem si řádně prohlídl kopec vedle letiště, který sahá do téměř 11.000 stop. Do něho se totiž zapasovali kolegové z Jižní Afriky před nedávnem s Beechcraftem B-1900C i s jejich patnácti cestujícími. Našli je až druhý den a ještě další dva dny trvalo, než se k vraku vůbec někdo dostal. Hora budí řádný respekt a mrazení mezi lopatkami…
Tak jsme šťastně přistáli v naší cílové stanici na břehu jezera, které je spojeno s jezerem Tanganjika. Jeho jméno jsem si ještě nestihl přeložit do srozumitelného jazyka.
Tak celá cesta vzala zhruba 24 hodin letu.
Mašina zpočátku jevila pár závad, ale ty postupně s přibývajícím teplem zmizely jako evropský sníh.Doplnil jsem pouze půl litru oleje do levého motoru, který trochu pídil z vnějšku krytu a ještě se mi nepodařilo zjistit odkud. Mám dojem, že mechanici ve fabrice trochu přelili a olej zůstal standardně mezi kryty v přední části kapoty.
Teď probíhá papírová příprava k zítřejší návštěvě zkorumpovaného leteckého úřadu CAA, který naši mašinu „zaudituje” a vystaví certifikát k provozu letadla na území DRC. Všichni se na to tady těší a čekáme na to, co si černí úředníci vymysli na naši zbrusu novou krasavici, aby mohli opět natáhnout ruku na nějakou tu obálku, což je absolutně proti základním zásadám a mravům Červeného Kříže!
Takže to je vše ode mne z Bukavu pro začátek. Mějte se všichni na severní pologuli hezky a zůstávám na spojení.

Zdravím, Žemla

a krátky komentář o jednání s místním leteckým úřadem:

Jsme tu v celkem nebezpecne zone a Red Cross je na dost vysokem stupni Allert a tak se zabyvame i evakuacnimi plany…
DRC CAA nam dala pri auditu (pro ziskani Operation permit) dost zabrat. Zrejme maji sve neblahe zkusenosti se vsemi letajicimi aparaty z Eastern block… Nase nova masina nebylo jeste zdaleka zadne vitezstvi,protoze Urad je tezce zkorumpovany a jde o tucne obalky. Cerveny Kriz to ale nema v popisu prace a tak po dvou dnech jsme se dokousali ke zdarnemu konci.Zrejme jsme vstoupili do historie mistni CAA tim,ze jsme jeste pozadali o 6-ti mesicni certifikat (na misto 3-mesicniho) a inspektori se vratili domu z Bukavu do Kinshasa bez uplatku!
Udelali jsme s nimi i evaluation flight,po kterem se priznali,ze slyseli za letu s naseho EGPWS “Pull Up !’ poprve v zivote. Tak si vsichni dovedeme predstavit, v jakem technickem stavu je mistni technika nad nasimi hlavami!?
Rekli mi, ze je zde v provozu zhruba 20x L-410,z toho asi 10 mistne registrovanych.

St. Žemlička vpravo